Přihlášení

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Jak to vidím

Proč vlastně máme nepřímou, zastupitelskou demokracii? Důvody jsou technické. V době, kdy současný model fungování společnosti vznikal, nebylo možné v rozumné době sesbírat hlasy od několika miliónů obyvatel. Proto si obyvatelé zvolili své zástupce, kteří zastupoval jejich zájmy. Voliči nad těmito zástupci, poslanci a senátory postupně ztráceli kontrolu. A naopak, volení zástupci začali rozhodovat sami o sobě. Odhlasovali si právní nedotknutelnost, jsou doživotně nepostižitelní za činy, které spáchají během svého funkčního období. Prohlásili sami sebe za něco více, než jsou lidé kteří je zvolili. To jim ale nestačí. Neustále si zvyšují své vlastní platy a svou vlastní životní úroveň. A jejich voliči postupně ztrácejí možnost rozhodovat. Současná demokracie je omezená na právo vhodit jednou za 4 roky do urny obálku s hlasovacím lístkem. Tím naše pravomoci prakticky končí.

Dnes máme mobilní telefony a Internet. I desetileté dítě dnes umí odeslat SMS. Když váš kamarád v USA klepne do klávesnice, potrvá asi jednu čtvrtinu sekundy, než jeho zprávu uvidíte v ICQ. E-mail mezi Prahou a Novým Zélandem, nejvzdálenějším místem na Zemi, putuje kolem jedné sekundy.

Je opravdu ještě nutné hlasovat přes prostředníky? Opravdu by to nešlo přímo? Když je možné každý den hlasovat o tom, co se bude dít v jedné nejmenované vile v Praze-Libni, co kdybychom podobným způsobem hlasovali o tom, zda se naše země smí účastnit cizí války, vybrat si z několika návrhů daňových systémů, volit prezidenta a vyjadřovat důvěru nebo nedůvěru vládě?

Existují metody, zvané šifrování s více klíči, pomocí kterých je možné oddělit proces hlasování a proces zpracování hlasů. Tedy ti, kdo budou zpracovávat výsledky hlasování můžou hlas dekódovat ale nemůžou si jej sami vytvořit. Samozřejmě, že takový systém je nutno nejdřív řádně prakticky vyzkoušet a otestovat, hlavně po stránce jeho bezpečnosti. Než bude nasazen „na ostro“, bylo by možné jej nasadit třeba v České televizi. Diváci by měli možnost vybírat jaký film by chtěli vidět třeba v hlavním víkendovém vysílacím čase. A nejen to. Ještě zajímavější použití by našel v interaktivních pořadech, jako bývaly Rozpaky kuchaře Svatopluka, kde diváci hlasují o dalším ději. Počet televizních diváků je podobný počtu voličů. Přitom ale případná chyba by neměla fatální následky pro společnost. Takto by byla otestována spolehlivost systému ještě před jeho nasazením.

Je nutné vytvořit institut občanských komisí. Občanská komise vzniká dočasně vylosováním určitého počtu voličů. Vylosovaný může odmítnout, v tom případě je vylosován náhradník. Vylosovaní se sejdou na odlehlém místě spolu s několika experty pro daný obor a vypracují zde spolu varianty nového zákona, odsouhlasí výšku platu politiků a podobně. Občanská komise trvá 4 až 5 dní a ani jména členů ani místo konání nejsou předem známy. Tak je znemožněno korupci a lobbystům, aby konali dílo zkázy. Členům komise je proplacen pouze ušlý zisk. Poté občanská komise zaniká.

Vztah občan – politik by měl být odvozen od vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec. Není přípustné, aby si politici svévolně odsouhlasovali vyšší a vyšší platy a kumulovali všechny možné výhody.
V zásadě nejsem proti tomu, aby přespolní poslanec měl právo na ubytování v Praze, případně dopravu do místa svého trvalého bydliště. Ne však všechny výhody současně.
Politik musí být právně odpovědný za své činy, odvolatelný v případě pochybení právě tak jako kterýkoliv jiný zaměstnanec. Platy politiků určuje občanská komise. Měly by být odvozeny od aktuální průměrné mzdy. Působí to zároveň jako motivace – vzroste-li životní úroveň, zvýší se současně s ní i plat politika a naopak.

Je nutno vytvořit především funkční Občanskou ústavu. Právo na vyhlášení petice musí být garantováno každému občanu nebo skupině občanů. Občan nesmí být postižitelný ani za autorství petice ani za její podpis. Autor petice, který nejpozději do 6. měsíců od zveřejnění petice sesbírá zákonem stanovený počet platných hlasů dané oblasti má právo na vyhlášení referenda pro tuto oblast. Referendum je plně závazné pro dotčené orgány.

Celonárodnímu referendu podléhá především:
Vstoupení ČR do mezinárodních organizací jako je třeba EU nebo NATO a vystoupení z nich.
Přistoupení ČR k mezinárodním smlouvám nebo odstoupení od nich.
Účast ČR v jakémkoliv ozbrojeném konfliktu na území cizích zemí, ať už jde o účast faktickou nebo morální. Vyjímku mají záchranářské a lékařské sbory, ty musí být schopné okamžitě pomoci trpícímu civilnímu obyvatelstvu.
Jakákoliv změna Ústavy.

V mediální oblasti je třeba dosti změnit postavení veřejnoprávní televize a rozhlasu. Tyto organizace se musí vzdát veškeré komerční činnosti a plně se věnovat svému veřejnoprávnímu poslání. To znamená mimo jiné odbourání veškerých komerčních reklam, s výjimkou reklamy kulturních akcí. Je nutné se očistit od násilné amerikanizace a obhajování válečných zločinů páchaných v nějakém „vyšším zájmu“ nějaké mocnosti.A také zrušit výrobu veškerých politicky motivovaných pořadů kromě diskusí mezi politiky a voliči.

Veřejnoprávní televize by měla zavést hlasování o pořady na přání. Občan, který ČT financuje, by měl mít možnost spolurozhodování o tom, co za své peníze uvidí.

Měl by vzniknout veřejnoprávní TV kanál rodinného charakteru, se státní garancí, že zde nebude zobrazován návod na likvidaci člověka, alespoň v době, kdy se dívají děti.
Je smutné že v nově vznikajícím multiplexu DVB-T již máme 2 stanice, věnující se výhradně zpravodajství, nemáme tam ani jednu stanici věnovanou tomuto rodinnému programu. Téměř veškeré nové licence vydané RRTV patří stanicím, které jsou notoriicky známé tím, že více než 3/4 jejich programu tvoří pořady založené na fyzické likvidaci člověka. Když jsem byl kluk, pamatuji se, že v úterý bývalo odpolední Studio Kamarád, ve středu Vega a ve čtvrtek Magion. Když jsem přišel ze školy, bylo téměř vždy na co koukat. Toto je dle mého lepší řešení než dávat návod ke zločinu dětem a následně zavírat 14-ti leté děti do vězení, kde se naučí i to co dosud neuměly.

Velikost koncesionářských poplatků určuje občanská komise, na základě informací o hospodaření dotyčné instituce.

Filmy a pořady natočené za kolektivní peníze nás všech by měly být spravovány neziskovou organizací. Není možné aby na pořadech natočených za naše peníze rofitovala nějaká soukromá organizace. Tyto pořady musí být pro domácí použití zpřístupněny občanům; po složení zákonem stanoveného autorského poplatku a ceny média. Týká se to jak filmů pod hlavičkou tehdejší Ústřední půjčovny filmů, tak pořadů z archívů NFA a pořadů vyrobených veřejnoprávní televizí a rozhlasem.

Na televizních obrazovkách by neměly být diskriminovány pořady na základě data vzniku a země původu.Měla by existovat určitá pravidla hry pro zobrazování fyzického a psychického násilí.

Je třeba provést úplnou odluku církví od státu. Stát bude církvi přispívat na údržbu objektů které jsou označeny jako kulturní památka. Stát nebude přispívat na vlastní provoz církve.

Samotná výměna "panáků" však nestačí. Noví panáci za dva měsíce po volbách zvlčí a budou se chovat stejně, jako panáci staří. Je nutné zároveň s výměnou politiků zavést určitá pravidla hry, určité kontrolní prvky do našeho právního řádu. Ty umožní kontrolu občanů nad tím, jestli zastupitelé opravdu zastupují a případné jejich odvolíní, kdyby zase zvlčili. Domnívám se, že by voliči měli volit pouze takové kandidáty a strany, kteří vedle slibů dávají i určité záruky - co se stane v případě, že kandidát bude hlasovat proti programu, za který byl zvolen. Také by voliči měli vždy použít práva preferenčního hlasu a zakroužkovat jméno toho kandidáta, který poskytuje nějaké záruky plnění svého programu a možnost kontroly od voličů. Například transparentní bankovní konto.